Skutečně zcela druhé pochopit, lze jedině tak, že budeme chápat srdcem. Nelze však pochopit jen rozumem, zároveň však ani srdcem. Musí být přítomen jak rozum, tak srdce. Rozum po-ukazuje a srdce (láska) osvěcuje. Rozum, ba sebevětší moudrost (která ovšem rovněž bez projevu lásky, je pouhou mechanickou a chladnou inteligencí) nestačí k plnému porozumění bližních. Skrze lásku je možné pochopit sebevětší provinění. Pokud však na bližního, jenž se například dopustil vážného provinění, nahlížíme bez lásky, a i přesto, že naše roky nám dávají jisté zkušenosti a životní moudrost k většímu pochopení, naše pochopení nikdy nebude úplné.
Chápat srdcem je schopností skutečně a účinně bližnímu pomoci. Bližní nemá být pro nás pouze ten, koho se snažíme pochopit. Mělo by nám jít o blízkost srdcí rostoucí skrze milosrdenství. Vždyť toto krásné české slovo to již vystihuje, milost srdce. Skrze milosrdenství se stáváme skutečně bližními. Stáváme se opět více stvořením obrazu Božího. Milosrdenství nám otvírá srdce k druhým, k sobě samému a v neposlední řadě k Bohu samotnému.
